S Miri na slovíčko...

Miri, tak začneme postupně…jak dlouho znáš Trávu?

Poprvé jsme se potkali na samým konci roku 2013 ve stubaiský závěji pod jedním winteraumem, kam jsme nezávisle na sobě přijeli slavit skialpovýho Silvestra.

Věděla jsi hned, že je to takovej sympaťák a že by to mohlo dopadnout i takhle?

Ani ne. S plzeňskou partičkou sice byla legrace (už ty jejich přezdívky, Tráva, Slunce, Cvrček – byli jak postavičky z Večerníčku), ale podobný exempláře člověk potkává na výletech celkem často.

Pocítila jsi velkou vlnu popularity v outdoorovým světě, když vylezlo na povrch, že jsi “Trávovo holka“ nebo to třeba víc souviselo až s tím, jak dopadla "expedice namáslu 2015"?

Jééé, to je legrační otázka. Já si žádný závratný vlny popularity nevšimla. Jó, pohled z vnějšku a zevnitř je vždycky trošku jinej.

Jaký to je, vyrazit třeba na Manaslu jako jediná baba ve skupině? Jak se cítí ženská ve vysokých horách? Určitě nechceš spoléhat na ostatní, ale nějakou oporu asi hledáš, ne?

Jako jediná baba ve skupině se pohybuju už od malička spíš víc, než míň. Oslovení „zmizte, darebáci“ nebo později „čau chlapi“ mi nedělá nejmenší problém. ;-) Dost často mě kluci zvali i na „pánský jízdy“, takže v tomhle směru normálka. Vysoký hory pro mě byly větší novinka. Trek kolem Manáslu je nádhernej kout země, kde ještě žijou pohádky, kde člověk věří na místní duchy, a za každým rohem potkáš tajemství. Tak se kocháš měnícím se okolím a tichem a jdeš a přemejšlíš si a znenadání je večer. A další den znova a znova a najednou jsi v C4. Co se opory týče, je fajn mít s sebou hůlky. A samozřejmě taky někoho, kdo už se trochu vyzná ;-). Rady a zkušenosti jsou k nezaplacení.

Máš strach jako normální ženská nebo už jsi ostřílená a strach se projevuje třeba jen v krizových situacích?

Strach je strašně zdravá věc, pokud se to nepřehání. Drží nás nohama na zemi, ostří smysly a pomáhá udržet soustředění. Takže pokud o něj někdy přijdu, beru buchty do uzlíčku a jdu ho hledat.

Jsi hodně známá svým přístupem ke stravování a životosprávě jako takový. Jak ses k tomu dostala? Byl v tvým životě nějaký zlomový okamžik nebo to prostě vyplynulo?

No, to se tak prostě děje, jak se člověk učí poslouchat zdravej rozum a svý tělo a nebejt línej... ;-) 

Kdyby chtěl někdo začít jíst zdravě a chytře nebo třeba i bez masa, co bys mu poradila? Ze dne na den nebo postupně?

Odpověď je obsažená už v otázce. Pokud to udělá zdravě a chytře, není důvod otálet. Maso, jak spousta lidí dokázalo, není nijak životně důležitý, takže pak spíš záleží na osobní disciplíně nebo na tom, jak moc člověk chce.

Jak moc plánuješ? Máš nějaký mety, kterých bys chtěla dosáhnout nebo čekáš, čím život překvapí?

Spíš mě baví hledat a zkoušet příležitosti, který svět a život přináší. Je to větší dobrodružství ;-)

Asi každý máme v hlavě nějaký vzor, nebo prostě člověka, kterého obdivujeme a vážíme si ho za to, co dokázal. Koho máš v hlavě ty?

Tak to jsem asi výjimka potrvzující pravidlo. Což ale neznamená, že si nikoho nevážím.

Díky za odpovědi a budeme se těšit někdy příště... 

Taky díky a krásnej den...