Rodí se nová běžecká výzva: „napříč Krušnými horami"

Vloni jsme s Šumavou vsadili na jistotu a pro letošní rok jsme pro další Rock Point běžeckou výzvu vybrali méně známé Krušné hory. Nikdo z nás neznal předem všechna místa na trase a tak jsme se o to víc těšili, co nás během 5 dní a více než 200 kilometrů potká. Jak to dopadlo? Byli jsme nadšeni!  

Už když jsme se v květnu 2020 loučili v Nové Peci, říkali jsme si v cílové euforii, jak se těšíme na repete. A díky elánu hlavního organizátora Honzy Krabce na to opravdu došlo. Akci jsme protáhli o další den, přidali 56 kilometrů a vyrazili na severozápadní hranici naší vlasti. Jednotlivé části trasy plánovali dle lokálních znalostí všichni z týmu, ať už běžci, nebo třeba i krušnohorský patriot, fotograf Rob.

Když se jednotlivé segmenty spojily, vyšla z toho linie spojující Děčín s Kraslicemi s délkou kolem 210 km a převýšením 4000 metrů. A nebojte, nejsme takoví zeměpisní ignoranti, abychom nevěděli, že Děčín už nepatří do Krušných hor. Rozhodli jsme se ale trasu obohatit o malebný Děčínský Sněžník a Tiské stěny a taky tím přidat nějaké ty výškové metry.

Ve čtyřčlenné běžecké partě letos byli šumavští matadoři Mužajs a Filip a k nim přibyli Soňa a Aleš. Ti ale samozřejmě nebyli žádnými běžeckými nováčky. Soňa po úvodní nervozitě běžela s čím dál větším úsměvem na tváři a Aleš (který mimochodem letos vysmahl šumavských 160 km za 17 hodin) vypadal, jakoby přes celé Krušky jen tak volně vyklusával.

Běžci běželi opět etapově a nalehko za obětavé podpory Karla, který s dodávkou vždy čekal přesně na místech, kde bylo potřeba a zásobil hladové a žíznivé sportovce vybranými laskominami.

Rob a já jsme tentokrát mohli na elektrokolech pronásledovat běžce prakticky na celé trase a dokumentovat průběh celé akce. Pěkně reportážně, abychom co možná nejlépe zachytili atmosféru v partě. Ta byla od začátku do konce neskutečně optimistická, kamarádská a s tradičně neuvěřitelnou náloží vtipů od Mužajse a Filipa (jediná nevýhoda těchto anekdot je ta, že je 99 % z nich nepublikovatelných).

V druhé polovině denní trasy se k nám, po přesunu aut, na kole obvykle přidal i Krab a tak vznikl tradiční obraz, kdy kolem čtyř běžců neustále kroužili tři elektrocyklisti. Vše běželo jak namazaný stroj a jediný zádrhel tak v prvních dnech nastával jen při přecenění sil u polední obědové pauzy. Polévka, smažák a dvě kofoly dokážou běžecký elán jaksepatří vysát.  

Jelikož jednotlivé etapy představí postupně sami běžci v samostatných reportech, dovolím si jen pár subjektivních dojmů z pozice přihlížejícího. Přestože jsem mnohá místa Krušných hor, kterými jsme se pohybovali, znal, až kompletní přeběh mi dovolit udělat si o tomto pohoří ucelený dojem.

Příroda je tu krásná a místy divoká, výhledy na komíny a chladící věže elektráren neopakovatelné a hraniční přechody bizarní. Z měst a vesnic je cítit zašlá sláva i hrdost bohaté hornické minulosti. Pohyb tu není svázaný tolika omezeními, jako je tomu v národních parcích a turistů je tu, až na známá epicentra, pomálu. Zkrátka Krušné hory ve mně zanechaly silný a nad očekávání dobrý dojem. A troufám si tvrdit, že to byl pocit celé naší party. 

Když jsme se pátý den v Kraslicích loučili, bylo nám všem spíš líto, že to celé končí, než že bychom se radovali, že to máme za sebou. I když se kilometrovník nakonec zastavil až na čísle 216, běžci zdaleka nevypadali nějak vyčerpaně. Jistě by s přehledem zvládli minimálně další den.

Jak se říká – něco pěkného končí, aby něco dalšího mohlo začít. Vy se tak můžete těšit na veřejnou sportovní výzvu napříč Krušnými horami a naše parta doufejme na další české pohoří.  

Zjistěte o výzvě podrobnější informace, přečtěte si, jaké pocity si běžci odnášejí z jednotlivých etap a odhalte, jakou trasou vás výzva povede. Všechny články k Rock Point výzvě postupně uveřejňujeme na našem blogu.

• Vše o projektu "napric Krusnymi horami"