Mustang – Malý Tibet

Letošní fotovyprávění z mých cest jsem se rozhodl pojmout trochu jinak, než minulé díly. Tak nějak to souvisí s naším životem poslední dobou. Stále zůstáváme tam, kde to máme moc rádi – v Nepálu, ale náš himálajský svět se částečně posunul z „pouhého“ dobývání osmitisícovek na objevování krás nepálských treků.

Častěji si teď vybereme nižší pohodový výlet po krásných horách a „osmitisícovku si dáme“ jen čas od času. Zatím to vychází na každý druhý rok. Baví nás poznávat místa, kde jsme ještě nebyli i hledat časoprostorové skulinky a neznámé odbočky na profláklých trasách tak, abychom se vyhnuli davům turistů i stále častějším stavbám silnic. A také nás baví trávit čas, sdílet zážitky i životní příběhy a zkušenosti s partou, která nás (nebo my ji?) na každé takové cestě doprovází. A baví nás naše nepálská rodina, tedy kamarádi z agentury, která nám radí a pomáhá s realizací všech těch nápadů. Ale horolezci, nebojte, příští rok budou fotky zase expediční, osmitisícové Makalu :-) ... jaro 2020.

Začneme Mustangem, který byl pro nás tak silný, že jsem se rozhodl z fotek z této oblasti vytvořit kalendář na příští rok. Sice tam objevíte i Manaslu trek, Lobuche East a Ama Dablam, ale Mustang bude tvořit hlavní část.

Úplně jiná krajina, než jsme v Nepálu zvyklí. Ne nadarmo se této oblasti přezdívá Malý Tibet. Platí se sem speciální permit, počet návštěvníků je omezený, takže na této náhorní plošině ve výškách nad 3000 m mnoho turistů nepotkáte. Mustang je typický svým suchým, větrným a vůbec velice drsným podnebím.

Vesničky se soustřeďují poblíž zdroje vody, kterým je ponejvíc řeka Kali Gandaki a tvoří malé zelené oázy zářící v pouštní krajině. Může vám prodloužit sezónu v Nepálu, protože se sem můžete přesunout, když jinde začíná pršet a pokračovat dále v treku v kraťasech a tričku a případně větrovce. Teploty v noci či na silném dopolední větru sice klesají a často je to až kolem 10 stupňů či méně, ale přes den se zase rozehřejete sluníčkem a fantastickými výhledy.

Moc jsme se do této náhorní oblasti, kdy se většinu času pohybujete ve výškách nad 3 000 m, těšili. Všichni nám říkali, že to je poslední „Tibet“ na světě. V Mustangu od pradávna žije početné tibetské etnikum, které si dodnes zachovává své tradice a kulturu.

Po staletí zde probíhal čilý obchod hlavně se solí, která se těžila v jezerech na tibetské náhorní plošině a se solnými karavanami mířila do Indie. Skutečný Tibet jsme měli možnost vidět v roce 2016 cestou k Cho Oyu a byl to smutný pohled. Bohužel, Čína vše tibetské zašlapává do země a dělají to chytře. Síla peněz a pohodlného života.

I přesto, že jde o jednu z nejsušších oblastí Nepálu, krajina je tu úžasná. Hluboké kaňony lemované neuvěřitelně barevnými, větrem a vodou tvarovanými, nĕkolika set metrů vysokými skalisky. Zachovalé a stále živé původní vesničky s usměvavými tibetskými lidmi, nádherné budhistické kláštery, často vestavěné do skály a všudypřítomné barevné stupy.

Když už se někde něco zazelená, určitě tam potkáte pasoucí se kozy, ovce a volnĕ běhající konĕ. To vše pod nedalekými vrcholky zasněžených kopců, z nichž nejvyšší je Khamdžung Himal s výškou 6700 m.

Nejzažším místem našeho letošního putování bylo hlavní královské město Mustangu Lo Mantang, které je vystavěno v krásné krajině a v jehož okolí najdete neuvěřitelně zachovalé kláštery. Fantastická je i nedaleká vesnička Choser s unikátní možností navštívit kdysi obývaný jeskynní komplex.

Určitě se do „zakázaného“ království rádi vrátíme, teď se podívejte na fotoreportáž:

Prožili, napsali a vyfotili: Honza Trávníček (člen Rock Pont Týmu) a Miri Jirková