Obrvégry – skály pro začínající pískaře

Obrvégry se téhle nenápadné skupině osmi pískovcových věží říká podle jejich polohy blízko u staré Horní cesty (německy Oberweg), která vede z Hrádku nad Nisou přes Horní sedlo do Rynoltic. Zdejší věže nejsou nikterak vysoké (10 až 15 metrů) a většina z nich byla poprvé vylezena už v roce 1904. O prvovýstupy se postarala skupina místních horolezců včele s libereckým básníkem a známým průkopníkem horolezectví Rudolfem Kauschkou. Nejdéle téhle partě odolávala Gahlerova věž, která byla zlezena až koncem května roku 1906.

Horní skály jsou tvořeny cenomanskými pískovci, v nichž se vedle základního křemenného tmele vyskytují i žíly tmelené vápencem. Se stejným matrošem se setkáš třeba na známějších Suškách nebo na Panťáku nebo nedalekém Havranu a znalci ví, že tenhle písek je poměrně dost „friendly“. Osobně mě tu vždycky překvapí, jak je místní skála pevná a nesype se pod rukama.

Lezecky nejvýznamnější a suverénně taky nejmohutnější místní věží je Velká smrtka, která nabízí spousty lehkých cest po velkých chytech okolo IV obtížnosti. Zejména zdejší Normální cestu III bych doporučil s klidným svědomím snad každému, jako jeho vůbec první cestu na ostrým konci na písku –  jeden kruh, pevná (dnes už ale trochu uklouzaná) skála, mraky možností na tutový smyčky. Podobně lezitelné jsou například i Východní stará cesta IV a Východní střední IV, ty jsou ale už bez kruhu.

Další věže už jsou sice trochu menší, ale na každé je minimálně jedna cesta, kterou stojí zato si vylézt, například:
 

• Normálka (stará cesta) (III) na Dvojče – krásna cesta nejprve žlábkem, následně pak přes převis po velkých chytech, samotný hlavní vrchol Dvojčete je velmi úzký a člověk si tu připadá jak na Prachovské jehle na Prachově
• Velká voda (VII) na Libereckou věž – stěnová „sportovka“ Panťákovského charakteru přes 3 kruhy v západní stěně
• Stará cesta – varianta (V) na Zub – dobrodružná cesta nejprve komínem na temeno, déle pak exponovaným sokolíkem na vrchol
• Kauschkův žlab (VIIa) na Gahlerovu věž – silovější stěnové lezení ke kruhu, delikátní žlábek od něj vzhůru

Česká republika, Lužické Hory, Horní skály

Odkaz na mapu - Horní skály

Online průvodce najdete na horosvazu nebo podrobně s nákresy v PDF překladu německého průvodce „Kletterführer Nördliches Böhmen (M. Bellmann, M. Thiele, Dresden 2003) od Lukáše Bludského. Můžete si také stáhnout aplikaci od ČHS: Skály ČR pro Android nebo iOS. Tištěný průvodce Lužické hory, kterého vydal Klub horolezcků Hrádek se už bohužel nedá sehnat.

Lezení je v Lužických horách povolené celoročně a zdejší pískovec rychle vysychá a většinou se dá lézt hned druhý den po dešti. Doporučuji se ale vyhnout letním víkendům, kdy bývá celkem plno.

Přenocovat lze v autě nebo v „bivaku“ přímo pod Cvičnou věží. Na Horním sedle je také Horolezecká chata.

V obci Rynoltice odbočíme ze silnice číslo 13 na sever směr Horní sedlo a Hrádek nad Nisou. Parkoviště je po cca 3 km cesty přímo vlevo u cesty těsně před vjezdem do vesnice.

Nejvíce cest je zde v rozmezí III až VII Jednotné pískovcové klasifikace. Pro chrty se zde najdou ale i těžké IX a X.

50metrové lano, helma, smyčky, uzlíky a bambuláky, UFO vklíněnce + klasické vybavení na skalní lezení.  Mohou se taky hodit dlouhé nohavice a spárové rukavice.

Na předpověď počasí můžete kouknout například na Meteoblue nebo Windy.

Nedaleko je další krásná lezecká oblast Krkavčí skály, známá vyhlídka Popova skála nebo přírodní památka Sloní kameny.